Zpráva o zhroucení Rakouska-Uherska byla přijata v Holešově se stejným nadšením jako všude jinde. Byly ihned vyvěšovány prapory, profesoři i studenti se zúčastnili průvodu městem. Se stejným nadšením byla zahájena i pravidelná školní výuka 5. listopadu 1918.
Změny ve školství způsobené 28. říjnem 1918 byly zásadního rázu. Neuplatňovaly se ihned, mnohé byly realizovány teprve v průběhu let, prospěly však podstatně škole, žákům i rodičům. Byla zavedena demokratizace a postupné pronikání nových učebních metod do výuky. Zvýšil se počet žáků a dívky se staly řádnými studentkami školy (nemusely již jako privatistky opouštět o přestávkách třídy, nekonaly zkoušky jen v pololetí a na konci školního roku). Důležitou změnou bylo i to, že si studenti mohli ustanovit svou vlastní samosprávu. Žáci byli zodpovědni za udržování kázně a pořádku ve škole, provinění proti školnímu řádu trestali sami a to mnohdy přísněji, než by tak učinili profesoři. Pro školu i rodiče mělo veliký význam zřízení rodičovského sdružení, jako instituce pomáhající oběma stranám. Poprvé se sešlo 21. září 1930 v aule ústavu. Byl zvolen patnáctičlenný výbor ze zástupců rodičů, žáků všech tříd i zástupců profesorského sboru. Toto sdružení se staralo i o sociální poměry studentů, provedlo kontrolu žákovských bytů, zavedlo mléčnou akci ve škole i povinné zdravotní prohlídky žáků. Pomáhalo škole i tím, že vybavovalo jednotlivé třídy novým nábytkem, přispívalo podle možností na vybavení knihoven a kabinetů.
Politické a ekonomické změny se odrazily svým způsobem i v náplni a nových učebních osnovách. Profesoři i žáci mohli v jednotlivých předmětech volně projevovat své smýšlení, odpadla přetvářka, nikdo se neobával udavačů, represí za pronesené myšlenky. Výuka byla zaměřena tak, aby se studenti stali nadšenými ochránci svobody, dobří příslušníci republiky a nadšení stoupenci československého soužití. Vliv střední školy byl patrný i v prudkém rozvoji tělesné výchovy ve městě. Pod vedením profesorů - tělocvikářů a jejich nadšených spolupracovníků zapustila kořeny v Holešově atletika, z míčových her kopaná, házená, tenis a jiné druhy sportů.
Nevýhodou pro město i školu byla skutečnost, že ústav zůstal ve správě země Moravskoslezské, že nebyl postátněn. Od roku 1909, kdy bylo o postátnění ústavu zažádáno poprvé, zůstalo jen při slibech. Každoroční příspěvky, které město Holešov muselo odvádět do zemské pokladny na provoz školy, byly příliš veliké a město zatěžovaly. Holešovským představitelům města se nepodařilo využít ani příznivé situace po převratu v roku 1918. Teptve 16. dubna 1936 usnesením ministerské rady, byl ústav postátněn s platnotí od 1. ledna 1939. Přípravné práce postátnění vykonal ministerský rada dr. Antoním Hrabal, který 18. dubna 1938 důkladně prohlédl školní budovu a její zařízení. 19. dubna sjednal dohodu se starostou města a profesorem školy Janem Šráčkenm o postátnění ústavu. Město se ve smlouvě zavázalo udržovat školní budovu a kabinety v dobrém stavu, provádět svým nákladem všechny práce, aby škola mohla naplnit své poslání, platit poplatky za malování tříd, nátěry dveří...apod. Všechno zařízení gymnázia opatřené obcí byly odevzdány do vlastnictví státu a stát je měl nadále svým nákladem udržovat a rozšiřovat dle potřeby.
Od 1. ledna 1939 měl podle smlouvy stát převzít náklady na profesorský sbor, školního zřízence, náklady na otop, vodu a kancelářské potřeby. Současně od téže doby se město Holešov vzdalo jakéhokoliv práva ke škole. Přestalo mít vliv i na jmenování ředitelů a členů profesorského sboru. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že školné bude odevzdáno do státní pokladny, příspěvky na učební pomůcky a jiné vlastní příjmy ústavu poplynou do ústavních fondů. Bude-li ústav v budoucnu zrušen, musí být budova vrácena ve stavu, v němž právě bude. Smlouva o postátnění byla schválena Ministerstvem školství a národní osvěty 3. listopadu 1938. Než však bylo možno využít výhod, které z jejího uzavření vyplynuly, přišla změna politických poměrů, ztráta samostatnosti a německá okupace, která tyto výhody učinila iluzorními.